„Já na jazyky zkrátka nemám talent.“ Když bych si pokaždé, co jsem tuhle větu od někoho slyšela, uložila pětikorunu do prasátka, jé to já bych dneska byla ale bohatá :)

Ano samozřejmě, každému z nás jde v životě něco jiného, a můžeme se bavit o nějakých vlohách a predispozicích, ale talent na jazyky? Na tohle já nehraju. Pokud by někdo ten tak zvaný talent neměl, nenaučil by se pořádně ani svůj mateřský jazyk, natož pak tak těžký jako čeština.

"No jo, ale to je něco jiného, mateřština a cizí jazyk. Já na to vopravdu vod přírody nejsem stavěněj..." Aha, jasně. Takže všichni ti lidé, co dnes mluví několika jazyky, se s tím prostě narodili? Seděli si tak v kočárku a už si v hlavě skládali tu složité věty ve francouzštině, tu v čínštině, tu v makedonštině? Nebo jak to přesně funguje?

Realita je o dost méně magická. Nikdo se jazyk nenaučí lusknutím prstu (kdyby ano, prosím, dejte mi vědět, chci taky). To, co odlišuje ty, kdo jazyk zvládnou, od těch, kdo zůstávají u „já na to nemám buňky“, je jedna prostá věc: pravidelnost. A taky to, že to nikdy nevzdají.

Nemusíte se zavřít na rok do kláštera s latinskou gramatikou. Stačí, když si každý den ukradnete pár minut a při jízdě autem si zkusíte v cílovém jazyce sami se sebou slovní fotbal, při nekonečném scrollování na sociálních sítích začnete víc a víc lajkovat cizojazyčná reelska a algoritmus vám je pak začne víc a víc ukazovat, a nebo si pokecejte s AI. Cokoli, co vás s jazykem udrží v kontaktu. Musí to bavit hlavně VÁS!

Takže pokud jste doteď věřili na „talent na jazyky“, možná je čas s tím přestat. Protože pravda je taková, že úspěšní jazykoví nadšenci nejsou žádní vyvolení géniové – jen se tomu prostě věnují. A pokud potřebujete s tou pravidelností pomoct, tak neváhejte a ozvěte se mi 😉, jsem tu pro vás.

‍